Vědomí jako takové není na rozdíl od běžného pochopení pouhý “princip uvědomovací”. Ano je tím, co nám umožňuje být si čehokoliv vědomi, ale SOUČASNĚ svou přirozenou podstatou, je tím, co přesahuje vše, čeho jsme si vědomi i čeho si můžeme být vědomi, tedy naše vědomí toho, co prožíváme či čeho jsme si vědomi. Můžeme tedy říci, že vědomí je současně přirozeným “transcendentním” aspektem naší zkušenosti.
Z tohoto pohledu není třeba hledat v meditaci nějakou “transcendentní” zkušenost či vše přesahující stav, tedy ani provádět meditaci či meditovat proto, abychom “dosáhli” nějaký “transcendentní stav či zkušenost, ale jde o to rozpoznat (pratjabhídžna) vědomí jako přirozenou transcendentní esenci naší zkušenosti a našeho celkového prožívání, tedy že samo vědomí je onou tak hledanou “transcendencí” všeho, co si uvědomujeme či můžeme býti vědomi.
Esencí a hlavním záměrem toho, co zvu jógou vědomí či um vědomí, je kultivovat toto vědomí ve všech možných zkušenostech a oblastech prožívání na celodenní bázi v celém našem životě. Stejně tak můžeme hovořit o tom “být vědomý”. Být vědomý, což chápu jako synonymum pro “meditaci”, neznamená určité “soustředění” nebo “koncentraci” pozornosti jedním směrem nebo jenom různé stavy “samádhi” po určitý čas kultivované v klidových sezení, ale prožívat, zakoušet samo vědomí jako přirozený transcendentální aspekt naší zkušenosti jako celku, celého našeho prožívání jako neomezeně širší a nekonečně hlubší prostor-pole všeho, co si uvědomujeme a prožíváme.
Meditace ve smyslu meditačních praktik či umů jógy vědomí nás učí, jak se ztotožnit ve své zkušenosti s tímto širším a hlubším prvotním polem vědomí naší zkušenosti a všeho, čeho jsme si vědomi či můžeme být vědomi, skrze různé aspekty vědomí jako prostor, dech, světlo, vnitřní zvuky (mantra) a pohyby (mudra). Právě v tomto primárním poli vědomí naší zkušenosti jako celku vznikají všechny naše ideje, myšlenky, emoce, tělesné pohyby.
Meditace tak není ani “mentální aktivitou”, rozjímáním nad sebou či našimi myšlenkami, ani tzv. “jednobodově” zaměřeným soustředěním v nějaké konkrétní zafixované pozici, ale primárně jako spočívání v nezaměřeném poli vědomí naší duševní i tělesné aktivity, ať jsme činní nebo v klidu duševním i tělesném, které nás svou podstatou – přirozeností současně “osvobozuje” od všeho, čeho jsme si vědomi. Místo nevědomého ztotožňování s prožívaným já a jeho zkušenostmi nám umožňuje ztotožnit se s takovým prožívajícím Já, kterým je vědomí samo – vědomí podstatně neomezené a božské, nekonečné ve svém tvořivém potenciálu.
Tím nám dává také přirozenou “psychoterapeutickou” pomoc osvobodit se i od zafixovaných, strnulých, navyklých způsobů či vzorových reakcí mentálních, emočních i tělesných, tedy i v chování a jednání, které nám opakovaně způsobují nesoulad, nesvobodu a utrpení.
Na meditaci není nikdy pozdě. Meditace není něco k dělání – naopak je způsobem “ne-konání”, přesto ale můžeme rozpoznávat a rozlišovat její přirozené zkušenostní kroky. Naprostý začátek meditativního způsobu bytí spočívá jednoduše v tom, že si dáme čas, být si vědomi všeho, čeho si můžeme být vědomi, veškerého našeho pociťování, všeho, co cítíme, co si myslíme a vnímáme, a to ať tzv. “pozitivního” či “negativního”, příjemného i nepříjemného, zkrátka dát si čas být si vědomi všeho, co právě probíhá, jak v našem nitru, tak vně nás, a to včetně toho, co jsme dosud nevyjádřili slovy nebo se neprojevilo v našem jednání. Co je z naší strany potřeba: dát si čas být si plně vědom, co tvoří naší zkušenost vně i v našem nitru jako celek.
Tento první krok, snahy být si vědom, čeho si být vědomi můžeme, nám umožňuje učinit zásadní volbu a krok, a to místo, abychom se ztotožňovali pouze s tím, co si právě uvědomujeme, se naopak ztotožnit se samotným vědomím – tedy být vědomím samým v naší zkušenosti. Oba tyto základní kroky a stupně meditace být vědomý a být vědomím samým jsou neoddělené a jdou současně “ruku v ruce” a přímo úměrné – čím více si dáváme času a umožňujeme tak sobě být si více a více vědomý všeho, co probíhá v našem nitru i vně nás, rozšiřujeme současně celkové pole vědomí, ve kterém všechny části a aspekty naší zkušenosti od nejjemnějších po nejintenzivnější povstávají a odkud vznikají naše pocity, emoce, myšlenky a impulsy. Meditativní způsob bytí – meditace znamená primárně rozpoznat toto širší pole vědomí naší zkušenosti, které přirozeně přesahuje každý aspekt naší zkušenosti.
Jelikož je to samo vědomí jako takové, které je z principu jedinou možnou skutečností, která může zahrnovat vše, co je, všechny formy bytí nejen ve svém aktuálním stavu, ale i v jejich nekonečných možnostech projevení, můžeme pouze skrze ně být “osvobození” od strnulých a nefunkčních vzorů myšlení a jednání.
Meditace je snaha o bytí vědomím samým – tím vědomím, které zahrnuje vše, co je a více. Právě tak nacházíme stále větší smysl v našem životě jako celku, ve všem, co si uvědomujeme a prožíváme, neboť jej vnímáme a smýšlíme ze širšího vědomí přesahující jednotlivé zkušenosti života.
Buď si proto vědomý více a více své zkušenosti, ve všem, co právě nyní probíhá vně i v nitru od sebe-jemnějších impulsů a počitků a buď tímto vědomím jako celku – okamžik po okamžiku.