Co je vlastně “inteligence” jako taková ve své esenci?
V současné psychologii se hovoří o tzv. inteligenčním kvocientu (I.Q), který měří určité mentální schopnosti, dále o tzv. emoční inteligenci, informační inteligenci a dnes dokonce o “umělé inteligenci”. Přesto stále není zodpovězená základní otázka toho, co nazýváme vlastně inteligencí, co je vlastně inteligence jako taková?
Přitom asi není těžké pochopit, že je to právě inteligence, která je nejdůležitějším předpokladem kvalitativně naplněného života. Je ale “inteligencí” jenom schopnost učit se, pamatovat si a uvažovat adekvátně v našem prostředí? Jsme opravdu inteligentní pokud nám v testech naměřili I.Q=150? Když se to dozvíme, jistě se nám posílí ego, ale jde o skutečnou informaci o naší inteligenci jako takovou? Může být vůbec inteligence kvantifikovatelná? Nejde spíše o kvalitativní hodnotu? Nezávisí spíše kvalita našeho života jako takového na tom, co lze pokud bych pokračoval “v trendu” nazvat “spirituální inteligencí” či spíše Inteligencí jako takové – její esencí? V čem tedy ona INTELIGENCE spočívá?
Nejde v případě inteligence spíše o celkovou kapacitu-schopnost vést náš život v souladu a jako vyjádření hlubokého autentického porozumění nejen naší podstatě, ale i podstatě všeho, co je a může být a vnímání skutečnosti takové jaká opravdu je v souladu s naší unikátní individualitou a jejími tvůrčími schopnostmi? Tato Inteligence stojí za Zdravím našeho života jako takovým.
V čem se tedy tato inteligence vyznačuje? Míním, že jím je primárně kapacita-schopnost vědomého kvalitativního rozlišování, které spočívá ve třech stupních:
- kapacitě kvalitativně rozlišovat vědomí jako takové, od všeho, co si můžeme pouze uvědomovat;
- kapacitě kvalitativně rozpoznávat různé dimenze zkušenosti smyslového vědomí těl věcí a bytostí světa jako manifestaci-projev-zpřítomňování vrozených ve vědomí spočívajících KVALIT vědomí;
- kapacitě kvalitativně rozlišovat různé varianty možných-potenciálních kvalit vědomí a s nimi souznících (rezonujících) podob a forem manifestace-projevu-zpřítomnění.
První stupeň spočívající v samotném rozpoznání vědomí jako takového v naší zkušenosti, je zcela základní a zásadní pro kultivaci dalších dvou hlubších úrovní kvalitativně rozlišující inteligence. Druhý stupeň nám umožňuje rozšířené smyslové vnímání všeho, co si uvědomujeme a vědomě zkoumáme a tak vše uvědomované poznávat v pravdě svého unikátního bytí. Tato kvalitativní inteligence vyžaduje rozpoznání nejen sféry vědomí aktuality, ale i sféry vědomí potenciality, jako dvou základních polí vědomí tvořící naše bytí jako celek. Třetí stupeň kvalitativní inteligence můžeme právem nazývat aktivní tvůrčí “magickou” inteligencí, ve které vědomě ze sféry tvoření uvolňujeme kvalitativně souznící tóny vyvěrající ze stále se aktualizující sféry možného a jejích nekonečných možností a kvalit v podobě aktualizace jako své širší tělo a svět. Souvisí s osvojením si rozpoznání třetí základní sféry vědomí aktualizace, či vědomí stávání se, které je společným souzvukem předchozích dvou základních polí vědomí aktuálního i možného.
Každý z nás i vše, co je a může být je součástí této jediné INTELIGENCE, která, vše co je a může být vybavuje svými unikátními individuálními kvalitami, hodnotami a záměry ve svých nesčetných možnostech projevení, kterou je samo vědomí – vědomí jako takové.
Skutečný prostředek jakéhokoliv “zvyšování” či “prohlubování” naší inteligence tak míním nesouvisí se znalostmi, které se naučíme v nějakém znalostním oboru, ani ve specifickém tréninku nějakých konkrétních dovedností pro “emoční” či “jinou” podobu inteligence, ale výhradně v meditativním způsobu bytí, ve kterém probouzíme a kultivujeme naše vrozené schopnosti a kvality naší duše a to skrze naše tělo a svět, v kterém žijeme jako takovým.
Proto můžeme hovořit, že zdrojem, či přesněji sídlem této inteligence je naše tělo jako takové, přesněji vědomí-těla jako takového, tedy širší vědomí nás samých včetně polí vědomí tvořící naše tělo. Je zdrojem toho, co můžeme zvát hlubším hlasem intuice, což není ničím jiným než vnitřním hlasem duše jako takové, našeho širšího vědomí já.
V naší duši, poli cítícího vědomí, kterým jsme procitáme právě skrze vědomí těla a sebe jako celku jako primárního aspektu naší prožívané zkušenosti. Tělo samo je touto vnitřní Inteligencí neustále nově utvářeno ve svém bytí. Z tohoto pohledu tak sídlem inteligence není ani mozek v hlavě, ani “emoční inteligence” sídlící někde v hrudi, ale míním “pupek”, přesněji oblast hluboko v nitru duševního prostoru těla v dolní části trupu. Toto centrum se v různých tradicích nazývalo hara, či khanda, nebo kunda. Jde o místo – gravitační centrum, tedy můžeme říci “těžiště” vědomí těla a nás samých jako celku. Označit toto centrum za skutečné sídlo Inteligence, nás opravňují následující skutečnosti:
- Jde o centrum, kde se potkává a stýká nevyčerpatelný potenciál vědomí možného a jeho aktualizace v podobě fyzického bytí těla a jeho světa;
- Jde o celkové “silové” těžiště našeho života jako širšího pole vědomí všech našich vztahů;
- Jde o centrum vnitřního naslouchání a možnosti vnitřního doteku a kontaktu s bytím těl věcí a bytostí.
- Jde o centrum vnitřního pohledu “bez lítosti” z hlubiny samotného BY-TÍ nazírající vše, takové jak se zpřítomňuje ve své individuální PRAVDĚ bytí.