“Žena je tvoření a stálá aktualizace vesmíru,

vesmír je její podobou,

Žena je základ světa,

Žena je pravá podoba těla.

Ať už nabývá jakéhokoliv pohlaví, mužského nebo ženského, je stále nejvyšší formou obou.

V Ženě je skrytý potenciál všech věcí,

i všeho živého a pohybujícího se ve všech světech.

Není drahokamu dražšího než Žena sama,

není vyššího meditativního stavu vědomí než Žena sama.

Neexistuje království či bohatství srovnatelné s Ženou.

Nikdy nebylo, není a nebude posvátnějšího místa než Ženy.

Neexistuje modlitba rovna Ženě.

Nikdy neexistovala, neexistuje a nikdy nebude existovat jóga jako je Žena sama.

Nikdy nebylo, není a nebude nic hodnotnějšího než Žena.”

Šaktiagáma Tantra

Úvod

Míním, že nejen v naší společnosti převládá velmi stereotypní chápání toho, co jsou tzv. mužské a co ženské kvality. Například za mužské kvality se považuje fyzická velikost, síla, agresivita, dominance či ovládání, zatímco za ženské kvality se například naopak považuje relativní slabost, podřízenost, pasivita, laskavost, opečovávaní apod. Všechny tyto stereotypní představy mají společné jediné: nedostatečné vědomí toho, co vlastně zveme “mužem” a “ženou” z pohledu metafyzického ukotvení v hlubší a univerzální skutečnosti.

Věřím, že prvně pochopením toho, že to, co zveme muž a žena nejsou jenom dvě pohlaví člověka, ale zejména univerzální metafyzické principy samotné skutečnosti, tak jak je znala tantra a spiritualita předkřesťanských národů a jejich opětným promeditováním se můžeme osvobodit od poutajících či omezujících stereotypů promítaných na člověka. A současně regenerovat naše mužství i ženství v jejich neoddělitelné celistvosti.

V józe vědomí (tantře), MUŽ (Šiva) představuje samo tiché klidné neomezené pole ryzího vědomí samého, zatímco ŽENA (Šakti) představuje samostatnou agresivní dravou sílu-moc AKCE a FYZICKÉHO projevení se ve všech tvarech a formách těl věcí a bytostí MUŽE (ryzího vědomí samého). Můžeme hovořit o prvotní či ryzí AGRESIVITĚ míněné jako vůle k bytí a fyzickému projevení – ztělesnění určitého potenciálu či možností bytí, ať už v jakékoliv úrovni či poli vědomí. Musíme se jenom trochu „odprogramovat” od chápání slova “agresivita” v tom běžném slova smyslu jako jakéhosi “útočného ubližujícího jednání a chování”. To je naopak projev pohledu deformovaného “mužství”.

Ve skutečnosti každý skutečně tvořivý akt či akce je vstupem něčeho nového ve své bytí a tedy z principu “agrese” ve své esenci. Nejpřímější živou metaforou je biologický porod, který je esenciálně, a dodejme v ideálním případě, vědomé odevzdání se a souznění s tvořivou mocí tohoto biologického aktu přesahujícího rodičku i novorozence. V tom horším případě, jak je “normální” v naší společnosti, jde naopak o uplatňování “moci nad”, tedy snahu o jeho kontrolu a ovládání ze strany oficiální medicíny, tedy deformovaný “mužský” postoj.

Žena (Šakti) je samostatnou ryzí mocí Muže (Šivy), která z něj jako z ryzího vědomí vyvstává, a tedy pouze v tomto smyslu “žena patří muži”. Muž bez Ženy je impotence a bezmoc. Muž a Žena jsou dva různé, ale současně neoddělitelné aspekty jediné skutečnosti. Jejich vztah tantra poetickým jazykem vyjadřuje jako vztah ohně a světla a tepla, které vyzařuje a sálá. 

Muž a Žena NEJSOU protiklady, jak jsme zvyklí v naší společnosti chápat a vyjadřovat se, naopak jsou neoddělitelně spojeni ve všech formách bytí věcí a bytostí a to nezávisle na pohlaví. Pouze naše omezené vědomí a identita ega a jeho svět tyto dva principy od sebe rozděluje.

Mužství je cestou k Ženství a současně opačně, Ženství je cestou k Mužství. Ryzí vědomí je cestou k ryzí moci a ryzí moc k ryzímu vědomí.

Existence Muže spočívá v jeho nepřetržité meditaci – uctívání Ženy. Muž jako ryzí vědomí vše zahrnuje, prostupuje, proniká a ze sebe zpřítomňuje (erekce). Muž (ryzí vědomí) existuje jenom proto, aby se věčně těšil ve svém projevení – Ženě a přesto setrvával Mužem. Muž prostupuje-penetruje jak samotnou ryzí moc-sílu, skrze kterou všechny věci i bytosti a jejich světy vstupují ve své bytí, ale i je samé jako celek, tak i každou zvláště. Řečeno poetickým jazykem tantry: muž miluje všechny své ženy stejně a přece každou unikátním individuálním způsobem. Můžeme hovořit o přirozeném metafyzickém “mnohoženství”.

Existence Ženy spočívá v jejím nepřetržitém zcela spontánním svobodném orgasmickém bytí v odevzdanosti do ochranného otevřeného pole Muže, který jí umožňuje její zcela samostatnou unikátní individuální manifestaci svého Ženství. Samotná ženská tantrická božstva (déví, dákiní, šakti) v tantrických spisech uctívají Muže (LINGAM), kterým je ryzí vědomí (Šivu), jehož jsou individuální mocí a ztělesněním; jsou jeho dcerami i ženami současně.

Co je primární Mužnost či Maskulinita?

Míním, že jí není nějaká schopnost agresivní akce, síly nebo moci, nebo kontrola a ovládání aktivit.

Míním, že naopak klid-ticho-nepohnutelnost jako samo ryzí klidné vědomí jakékoliv potenciální i aktuální akce či moci je základní charakteristikou Mužnosti.

Deformovaný pohled na mužnost, udržovaný v našem kulturním prostředí, se nám naopak vnucuje jako tzv. patriarchální způsob dominantního ovládání všeho – přivlastňování si vědomí samotného, svých aktivit, zkušeností a projevení se – i případně jako snaha ovládnout celý projevený, objektivně viděný svět, který je podstatně manifestace Ženy. Výsledkem je doslova znásilňování Ženy, ženského principu se všemi souvisejícími důsledky, které můžeme zevně vnímat jako drancování přírody, nerovné postavení mužů a žen a uplatňování “mužské” moci nad “ženami” nejrůznějšími způsoby, případně dnešní projevy exaltovaného feminismu jako “mužské” reakce “žen” na svůj útlak, resp. na slabost mužů a deformované vnímání mužství.

Deformovaným pojetím mužství jsme ztratili i chápání toho, co je ženskost, tedy toho, co je podstatou skutečné MOCI a SÍLY, jež je esencí Ženy. Strach z této MOCI Ženy vedl k náhradní substituci v podobě konzumace moci jako moci ovládat druhé, tedy k náhradě za moc nad něčím či někým. To vedlo ke vzniku společenských zřízení, které byly vnější manifestací této vnitřní deformace obou principů. Typickým příkladem takto pojaté “moci nad” jsou náboženství se svým Bohem – soudcem, který jako vládce rozhoduje o všem a kterého představitelé církví tak rádi na Zemi zastupují. Odrazem toho jsou prakticky i všechny státní a vojenské mocenské celky.

Právě z tohoto pojetí vznikly další odvozené stereotypy typu, že Muž je aktivní a Žena pasivní. Vlivem nahrazování skutečné MOCI snahou o kontrolu vnějšího prostředí a ovládání druhých došlo k rozvoji další údajné “mužské vlastnosti” jakou je soutěživost se svými zákony silnějšího, rychlejšího, bohatšího… To se dokonce promítlo i do biologie, kde se tvrdí mýtus, že spermie spolu soutěží o to, která se spojí s vajíčkem, a že jde o jakousi soutěž, kde vyhrává ta nejzdatnější spermie. Co je ale nejhorší, tomuto pohledu se nakonec přizpůsobily i samy ženy. Místo skutečných Mužů hledají vnější známky moci.

Takové deformované vnímání “mužnosti” vede k vidění světa a života jako věčného boje protikladů a soupeření o moc. Toto vidění světa je ve skutečnosti pouze vnější projekcí vlastního vnitřního boje a rozporu mezi dvěma principy v duši člověka.

Co je primární Ženskost či Feminita?

Skutečná Ženskost, míním, není nějaká oddaná pasivita, láskyplnost či mateřská náruč.

Zážitky zemětřesení, záplav či jen bouřek nás velmi rychle vyvedou z omylu chápat ženství jako podřadné, slabé a pasivní.

Míním, že skutečnou povahou Ženství je naopak z principu svobodná AGRESIVNÍ MOC BÝT – tedy AKCE zpřítomnňující všechny formy a podoby všech rozmanitých těl věcí, bytostí a událostí.

Tento Ženský princip ryzí MOCI akce či bytí byl zdeformován do impotencí motivované moci nad věcmi a lidmi. Je zajímavé, že právě tato zdeformovaná femininita se dnes považuje za typicky “mužskou” charakteristiku. Jsou to přece muži, co soutěží o moc nad zdroji, penězi, ženami či územím, ne? 

V dnešní době se nacházíme v klimatu, kdy se ono deformované ženství snaží bojovat proti svému útlaku – jak jinak než stejným “mužským způsobem”. Výsledkem je ideologie feminismu a její různé odnože. 

V oblasti tzv. “New Age spirituality” se tak zákonitě objevují nejrůznější propagátoři tzv. “ženské spirituality”, kteří (které) údajně znovuobjevili(y) dávné ženské kulty, matriarchální společenství apod. 

Dle mého mínění je to ženám nedůstojné. Ženy, které se chtějí vyrovnávat nebo dokonce soutěžit s muži, si ve skutečnosti nejen neváží své povahy, ale navíc přijímají zdeformované mužství za svůj vlastní vzor. Jakou společnost to může vybudovat?

V tantře kašmírského šivaismu nacházíme zcela jiný postoj k ženám, než v klasické indické, buddhistické nebo naší kultuře. Tantrický spirituální proud neuznával kastovní uspořádání společnosti a odmítal jakékoliv podoby etnické nebo sociální diskriminace, či jakékoliv nerovné postavení mezi mužem a ženou. 

V nauce tantry měly ženy plný otevřený přístup k nauce a samotní učitelé a mistři této tradice hovoří o tom, že ženy mají hlubší potenciál ke kultivaci vědomí a jejich duchovní rozvoj bývá často rychlejší než u mužů. V tantrické tradici kašmírského šivaismu je známo mnoho siddhů-ačárjů (učitelů s rozvinutými vnitřními duševními schopnostmi a schopností meditovat druhé) ženského pohlaví. Mnohé z těchto žen přitom současně vychovávaly děti a žily zcela běžné rodinné životy.

O skutečné roli a současně moci ženy si můžeme udělat obrázek z vnitřní řeči starobylých mýtů. Jeden z nich hovoří o bozích na nebi, ve kterém se najednou po dlouhé nudě bohů objevil černý falus (lingam) a svým působením hrozil zničení celého ráje. Začal svou penetrací ničit lesy, údolí, jezera, hory. Bohové proti němu povolali své armády, ale ty neuspěly. Náhle si vzpomněli na velkou Bohyni, na kterou ve svém ukvapení zcela zapomněli. Navštívili ji, poklonili se před ní, uznali její svrchovanost a požádali jí o pomoc. Velká Bohyně se proměnila do podoby celé oblohy a celý černý lingam obklopila a vtáhla do sebe. Zatímco prožívala neskonalou orgasmickou extázi, veškeré destruktivní šílenství bylo zcela utišeno a nastal opět mír.

Pokud NASLOUCHÁME, tak shledáváme, že nejde jenom o mýtus či báji, ale o poetickým vnitřním jazykem tantry vyjádřené poučení o překonání všech případných destruktivních vlivů deformované sexuality.

V jakém žijeme klimatu?

Učení tantry a stejně tak jógy vědomí rozpoznává dva základní různé a přece neoddělitelné aspekty vědomí, které zveme Muž-Žena. Můžeme hovořit o božském mužství a božském ženství tvořící SOULOŽÍCÍ celek v podobě Vědomí, nad něž vyššího není (ANUTTARA).

V jaké ale dnes žijeme době? Jde tedy skutečně o dobu “patriarchální”, kde vládnou “muži”, jak nám tvrdí dnešní ideologové a nebo jde naopak o dobu plnou rychlých, předčasných, unáhlených a stále se zrychlujících procesů a událostí, tedy ve skutečnosti dominující femininity (ženství), které ale chybí uzemnění a ukotvení v samotném hlubším základu skutečnosti, tedy v  samotném vědomí – maskulinitě (mužství)?

Tato oddělenost, až disociace a nerovnováha mezi oběma božskými principy v současném klimatu našeho světa nachází symptomatické vyjádření ve stále se “zrychlující” globalizující a digitalizující se “kultuře” postavené na nevědomém myšlení vycházejícím ze stále jemnějších a “esoteričtějších” forem materialismu, násilí všeho druhu, uspokojování narcistní potřeby ega, exhibicionismu a sexuálních deviacích pod nadvládou monoteismu peněz a trhů.

V politické oblasti toto echo můžeme vidět jako diverzi a revoltu v jednotlivých tradičních “patriarchálních” národních státech proti jejich tradičním způsobům vládnutí, náboženským předpisům a zákonům. Příkladem jsou třeba LGBT agendy, podpora migrace válkami a ekonomickým vykořisťováním, apod.

To, co míním, že naše současné klima opravdu potřebuje, není zavádění jakési, z podstaty „násilné“, „genderové rovnosti“ či vzývání nějakých starobylých “ženských kultů” a “bohyň”, často spíše vyfantazírovaných podle duševního rozpoložení autorů, ale MUŽE a primárně rekreativni regenerace Mužského principu.

Proč? Nejde o další projev skrytého “mužského šovinismu”?

Nejde, neboť právě MUŽ a mužský princip, kterým je vědomí samo, je z principu jedinou cestou k rekreativní regeneraci ŽENY a ženskosti. Představa, že si lze mužství upevňovat a rozvíjet mezi muži v nějakých mužských klubech, či že naopak posvátnou ženskost lze probouzet na nějakých “ženských kruzích”, je projev dosud přetrvávající nezralosti duše.

Člověk je z povahy mužena. To, kým je skutečně ve své podstatě jako vědomé tělo duše, kterou je samo cítící vědomí, je z povahy POLYMORFNĚ BI-SEXUÁLNÍ tělo oboupohlavní duše (přesto obě pohlaví přesahující) – ryzího cítícího vědomí, které se stále aktualizuje jako tělesné bytí ať už ženského nebo mužského pohlaví ve své individuální manifestaci MUŽENY.

Proto z pohledu každého člověka nejde o to, zda je fyzicky mužem nebo ženou, ale jakého muže nebo ženu skutečně ztělesňuje. To podstatné je, nakolik takový muž nebo žena chápe, ztělesňuje, sjednocuje a současně přesahuje své vlastní mužství a ženství.

Šaman či bytost žijící svou širší duši již zde na zemi, je příkladem vědomé muženy. Povahou svého subjektivního těla vědomí je POLYMORFNĚ BI-SEXUÁLNÍ a svou podstatou je ale obě pohlaví přesahující.

Právě proto míním, že je v dnešní době nanejvýše nezbytné začít vážně vnímat samo vědomí jako základ skutečnosti a začít jej praktikovat v našich každodenních životech a všech vztazích. Z praktického pohledu je mužem v nás samo cítící vědomí a ženou jeho ztělesňování jako naše přímo prožívané tělo, já a svět se všemi jeho vztahy, které žijeme.

Proto ženy i muži, spojte se ve své společné snaze probouzení božské Mužnosti a Ženskosti; pravím Vám, bohové jste!

J.K.