Tělo je vědomí.

V duchovních naukách a tzv. nové spiritualitě se hovoří o tzv. “jemnohmotném těle”, “energetickém těle”, “astrálním těle” či  “snovém těle”, které je tvořeno prouděním jemnohmotné energie či substance jemnější než hmota fyzického těla, tvořeno “čakrami” a nejrůznějšími “energetickými drahami”, apod.

Tímto nazíráním je ale míním, skutečná podstata tohoto těla zcela nepochopená se všemi svými důsledky, neboť naše vnitřní duševní tělo není nějakým dalším “tělem” tvořeným nějakou “jemnou energií” či “vibracemi”, které si můžeme být vědomi, ALE je tělem tvořeným a složeným z vědomí, proto hovořím o těle vědomí či v souladu s tantrickou tradicí o vědomém těle (VIDŽŇÁNA DÉHA) tedy těle-vědomí.

Abychom ale plně pochopili podstatu a povahu těla, musíme prvně vůbec chápat, že samo vědomí jako prvotní princip a substrát všeho, v sobě vrozeně obsahuje svou vlastní SUBSTANCIALITU a své vlastní vrozené trans-subjektivní smyslové KVALITY “tělesných” TVARŮ a POVRCHŮ.

Naše vnitřní tělo je pociťovaná či cítěná tělesná (somatická) podoba nabývaná subjektivním vědomím nás samých a světa kolem nás.

Naše vnitřní tělo tvoří současně cítěné hranice mezi tím, co zakoušíme jako sebe – své já na jedné straně a tím, co zakoušíme jako svět a druhé, tedy jako “jiné-než-sebe” na straně druhé.

Proto naše tělo není něco “objektivizovatelného” a tvořeno objektivizovatelnou “energií” či “vibracemi” či “hmotou”, a to jakkoliv “jemnohmotnou”.

Naše tělo je ryze SUBJEKTIVNÍ tělo, což ale neznamená snad “méně skutečné” nebo “nehmotné”.

Naše subjektivně cítěná tělesnost či tělo – tělo vědomí má TVAR či charakter POLE cítícího vědomí neomezeného “masem a kůží organismu”.

Naše tělo-vědomí je současně CÍTÍCÍ tělo – TĚLO-POLE cítícího vědomí (duše) kterým cítíme nás samé, druhé i svět kolem nás.

Hranicemi našeho TĚLA jsou hranice našeho POLE vědomí a IDENTITY – HRANICE, které se mohou rozšiřovat za hranice našeho fyzického organismu a nebo naopak omezovat v hranicích fyzického organismu.

Centra těla-vědomí nejsou “čakry” či nějaká “energetická centra” o “různých vibracích”, ale CENTRA POLÍ-PROSTORŮ VĚDOMÍ.

Proudy tvořící tělo-vědomí nejsou proudy “jemných energií”, ale PROUDY VĚDOMÍ modulované somatickými tóny vědomí.

Nejrůznější rozmanité pociťované kvality těla-vědomí nejsou smyslové, energetické nebo vibrační kvality, ale DUŠEVNÍ KVALITY VĚDOMÍ jako takového. Jsou podobny smyslovým kvalitám hudebních nebo vokálních tónů a vyvstávají z vnitřních citových TÓNŮ (CITÓN/DHVANI) vědomí.

Proto naše TĚLO v podobě duševního organismu našeho vědomí, má charakter doslova a do písmene MUZIKÁLNÍHO ORGÁNU, skrze který hledáme a dáváme podoby a formy těmto duševním tónům, transformujeme je v tóny vědomí našich buněk, tělesných orgánů, svalů a hlasu a pohybu našeho fyzického těla.

Skrze TĚLO vyjadřujeme VNITŘNÍ MUZIKU naší duše – SYM-FONII citových TÓNŮ našeho vědomí, a současně skrze něj zakoušíme její vnější ECHO jako nejrůznější smyslové kvality našeho  mnohadimenzionálního ŽIVOTA a VZTAHŮ.

Toto vnitřní tělo – tělo vědomí je ve skutečnosti samotnou esencí tělesnosti jako takové. Není tedy nějaké hmotné “fyzické tělo” a pak “tělo vědomí”, ale je pouze jedno TĚLO, které je současně mnohými těly. Z nitra jde o smyslový ORGÁN naší duše a z pohledu z vnějšku  – na těla druhých, jde o SMYSLOVÝ obraz a živou metaforu duše.

Současně toto tělo-vědomí má svá 3 základní CENTRA vědomí a s nimi spojené kvalitativní zkušenostní POLE-PROSTORY vědomí, dále 5 základních POHYBŮ -PROUDŮ (NÁDÍ) DECHU vědomí, 2 základní duševní SEXUÁLNÍ PROUDY, nesčetně vnitřních UMŮ (SIDDHI) a samo je nepřerušovanou ORGASMICKOU-SOULOŽÍ vědomí (MUŽE) a jeho ztělesňování (ŽENY) manifestující nevyčerpatelné KONTINUUM potencialit vědomí. 

Tedy toto tělo má i svou svou zcela konkrétní spirituální ANATOMII a FYZIOLOGII vědomí. 

Obecně nedostatek vědomí v základních otázkách, včetně “vědomí” či “těla” samého, vede nicméně k jevu, kdy někteří “duchovní mentoři” z oblasti tzv. “new age” spirituality a sebe-rozvoje, začali také používat SLOVO – zkušenostní koncept  “tělo-vědomí” a jako pouhé “slovo” jej zařadili do slovníku svého “koučinku” či duchovních služeb tzv. “sebe-rozvoje” (zřejmě aby šli v “trendech”). 

Jako kdyby toto slovo zde bylo odjakživa či “spadlo z nebe”. Co je zajímavé, je také skutečnost, že se objevuje ve slovníku i v naukách, které nejsou vůbec zaměřené ani na samo vědomí, přitom zkušenostní koncept “tělo-vědomí” je od vědomí a jeho filozofie neoddělen. Bez zkušenostního prožitku těla jako samo vědomí a jeho nauky, která je naukou či jógou vědomí, jde jenom o “napodobování” ve smyslu “já taky mluvím o tom samém”, když používám stejné slovo. Jenom používání slov způsobem napodobování pak vede ke stejným deformujícím jevům, jako v případě starobylých slov “prána“, „átman” či “jóga”, které pak vedli k překladům jako “energie” či józe jako souboru tělesných cvičení, tzv. ásan.