Všechny dimenze, úrovně či sféry skutečnosti a všechny bytosti a formy vědomí je obývající jsou “dětmi” počatými nepřerušovanou kontinuální SOULOŽÍ MUŽE a ŽENY, ryzího vědomí jako takového a jeho ryzí moci – potence k akci, jež jsou vyjádřením neomezeného absolutního POLE-OCEÁNU vědomí (ANUTTARA).
Božské SVĚTLO vědomí nejen dává veškerému bytí jeho existenci a možnost jeho poznávání, ale tvoří i samotnou niternost a podstatnost – v nitru všech věcí a bytostí a to jak ve všech omezených formách vědomí – ať už v před-lidském vědomí atomů, molekul, buněk, rostlin a zvířat, tak v lidském-vědomí přesahujících formách vědomí “vyšších či širších bytostí” či božstev (devá/í).
MUŽ je SVĚTLO vědomí imanentně přítomné ve všech bytostech či duších – či individualizovaných formách vědomí (džíva).
Je to právě MUŽ jako SVĚTLO vědomí, které nechává vyvstávat do světla všechny potenciality vědomí, které v nás spočívají dosud neprobuzené.
Tyto potenciality mají svůj ZDROJ ve velké DĚLOZE-LŮNĚ TVOŘENÍ, která je prvotní TEMNOTOU-TMOU a PLODNOSTÍ Velké Bohyně-MATKY (MÁHÁDÉVÍ). Tato prvotní temná sféra neprojeveného potenciálu vědomí byla známa i v gnostické tradici jako PLEROMA či jako lůno SOPHIE, nebo jako “černá madona” či LILITH.
Ve svém dynamickém aspektu je tato prvotní sféra TMY vědomí symbolizovaná bohyní KÁLÍ.
V aspektu KÁLÍ je současně prvotním všepohlcujícím “černým sluncem” a “černým světlem”, ze kterého se uvolňuje somatický nektar (AMRITA KULA) jako somatická substancialita-esence HADÍHO/DRAČÍHO těla či KUNDA-LÍNÍ.
Samo TVOŘENÍ není projevem, produktem či prací nějaké jedné božské bytosti, tedy tvoření nemá nějakého “tvůrce”, ani “vědomého tvůrce”, ale samo TVOŘENÍ je nepřerušovaným kontinuem SEXUÁLNĚ PLO-DIVÉHO V-Z-TAHU mezi mužskými a ženskými aspekty vědomí – MUŽEM a ŽENOU.
Samo Božství, kterým jest samo vědomí, je primárně VZTAHEM “ne-dvojnosti” či neoddelitelnou rozlišeností mezi jeho mužskými a ženskými aspekty – MUŽEM-ŽENOU (ŠIVA-ŠAKTI).
Oba od sebe neoddělitelné, byť různé aspekty, MUŽ a ŽENA nejsou nějaké předem-existující bytosti, bůh či bohyně, které spolu “mají” vztah. Nejde o dvě od sebe oddělené bytosti ve vzájemném vztahu, ALE tvoří dva PÓLY tohoto božského VZTAHU = METAFYZICKÉ SOULOŽE, podobně jako dva konce chvějící se neviditelné STRUNY (SPANDA).
Absolutní neomezené pole vědomí (ANUTTARA) je tak současně SPANDA – základní TEP-CHVĚNÍ mezi sférou možného-potenciality a sférou aktuality prostupující celé neomezené pole vědomí a umožňující vyvstávání všem formám bytí a bytostí, lidských i božských ve všech jejich alternativních a pravděpodobnostních podobách, s jejich vlastním unikátním duševním CITOVÝM TÓNEM (DHVANI) vědomí a jeho VLNOVOU DÉLKOU (URMÍ).
Tento vnitřní TEP SRDCE vědomí (SPANDA) tak neustále aktualizuje KONTINUUM mnohodimenzionálního VESMÍRU vědomí, jež je ŘEČENÍM absolutního neomezeného pole vědomí (ANUTTARA).
Tento vnitřní VESMÍR vědomí, který tvoří “širší” a “hlubší” skutečnost, není jedním vesmírem, ale doslova do písmene MNOHO-VESMÍREM nesčetně myriád vesmírů fyzických i ne-fyzických ve všech jejich aktuálních, potenciálních i alternativních podobách.
V tomto vnitřním mnohodimenzionálním VESMÍRU vědomí žijeme “mezi životy” a po opuštění našeho reinkarnačního cyklu – tedy po opuštění potřeby AKTUALIZACE a prožívání všech potencialit naší širší duše v této fyzické úrovni.
Po smrti je vědomí každé individuální duše (džíva) zachováno v nitru její vlastní širší duše (MÁHÁTMA). Není tomu tedy tak, že po smrti jsme postavení před volbu, zda se znovu zrodit nebo pokračovat k “Bohu”, abychom se v něm rozpustili jako kapka v moři, jak si stále myslí a učí mnohé spirituální autority, ale naopak začínáme dobrodružnou výzkumnou cestu skrze nesčetné různé fyzické i ne-fyzické úrovně vnitřního VESMÍRU vědomí.
Skrze znovu-ztotožnění se svou vlastní “širší” božskou duší (cítícím polem vědomí) se stáváme “vysvobozeným za života” (MUKTA).
Dalším vývojem se stáváme svou vlastní širší duší (MÁHÁTMA) ještě za života v těle a konečně individuálním “božstvem” či bohem/bohyní (DÉVA/DÉVÍ) se schopností PLODIT celé nové vesmíry skrze POLYMORFNÍ SEXUÁLNÍ OBCOVÁNÍ s ostatními bohy/bohyněmi či širšími dušemi.
Nicméně ještě před odchodem z této fyzické sféry, má takový tantrický SIDDHA jogín/ka schopnost své vědomí sjednotit se svou vlastní širší duší a širší duší druhých a navazovat s nimi POLYMORFNÍ SEXUÁLNI PLO-DIVÉ vztahy.
Není to tak, že by se individuální duše “reinkarnovala” nějakým lineárním způsobem. To, co se stále inkarnuje či “reinkarnuje”, je ve skutečnosti právě naše širší duše (MÁHÁTMA), která se stále kontinuálně inkarnuje v různých dobách a na různých místech a současně sama zahrnuje vědomí každé této jednotlivé inkarnace i všech inkarnací jako celku a zároveň ztělesňuje jejich duše jejími vlastními unikátními tělesnými tvary a podobami (DNA).