Jaký bůh nás může skutečně “spasit”?
Pouze takový bůh, který nezná jiných bohů před sebou – bůh, který “nemá” či “nevlastní” vědomí, ale JE vědomím samým.
Vědomím, které “nemá”, ale JE duchem, duší, tělem a myslí.
Vědomím, které není “tvým” či “mým” – ale jedinou esencí božství.
Vědomím, které není přítomno pouze “ve” věcech ale jako všechny věci, mikrokosmu i makrokosmu.
Vědomím, které není pouhým bytím, ani něco dělající, ale jež jest AKTIVITOU (by-tím).
Vědomím, ve kterém se neustále děje zpřítomňování všech věcí, ztělesňování všech těl, “světování” všech světů a “jástvování” všech já. Vědomí, jehož formy a projevy jsou ve stálé aktualizaci a tvoření.
Toto univerzální vědomí je otevřená kosmická expanze a tkanivo času a prostoru, tvoří jeho éter – a to co dává prostor pro zakoušení všech věcí v něm.
Vědomí je přítomno všude a ve všem, jako dech, který dýcháme, v kosmickém prachu a ve vířících galaxiích, světle všech sluncí, tvaruje všechny planety i černé díry, do kterých jsou pohlcovány. Vědomí je bezbarvé a beztvaré, ale zabarvuje všechny barvy a tvaruje všechny tvary.
Vědomí je přítomno v tázání a jako tázání všech otázek, v myšlení všech myšlenek, tónování všech nálad, cítění všech pocitů, snění všech snů. Je životem a duší všech duší a zdrojem jejich nesčetných kvalit. Je životem všech věcí a milujícím světlem, ve kterém se koupeme po smrti.
Jako součásti celku – jsme od něj neoddělitelní – a proto v tomto smyslu jsme tímto Bohem, kterým je vědomí.
Současně jako části jsme ale unikátní a různí od celku – jsme jedním z nesčetných bohů, které bohuje.
Bůh jako vědomí je samo bohování všech bohů a samo by-tí všech bytostí.