Věčné tělo a jeho jóga…aneb konec hledání nesmrtelnosti v těle

Print Friendly, PDF & Email

Napříč lidskými věky se lidstvo snažilo skrze nejrůznější meditační disciplíny či praxe (jógy) nalézt “elixír života”, tajemství nesmrtelnosti či dlouhověkosti a získat klíč k tělesné nesmrtelnosti.

Dnešní snahy o genetickou manipulaci, biohacking, apod., nejsou ničím jiným, než technologickou snahou o tento dávný lidský sen.

V tomto kontextu je Životní filozofie a praxe vědomí a její metafyzická pochopení konečnou odpovědí na toto hledání.

Doslova a dopísmene rozbíjí a zkušenostně vyvrací aktuálně většině lidské populaci vládnoucí ústřední mýtus a přesvědčení biologie – mýtus, že naše těla jako taková jsou něčím esenciálně tělesným a smrtelným, ohraničeným objektem v prostoru tvořeným pouze buněčnou hmotou.

Naopak zkušenostně prokazuje, že naše tělesné fyzické tělo je zevně vnímanou podobou nabývanou naším vlastním vnitřně-niterně pociťovaným-cítěným tělem.

Toto tvé vnitřně-niterně pociťované-cítěné tělo není jenom to, jak cítíš fyzické tělo “ z nitra”, ale je současně tvým CÍTÍCÍM-TĚLEM – tělem cítícího vědomí kterým cítíš své já,  druhé lidi a svět kolem tebe.

Jako takové, je POLNÍM-TĚLEM (tělem v podobě POLE-CÍTÍCÍHO-VĚDOMÍ) neomezené hranicemi tělesnosti, bez omezení prostorem a časem, a s možností zahrnovat i vstoupit do jakéhokoliv těla kolem tebe.

Toto tělo je také současně UTVÁŘEJÍCÍM-FORMUJÍCÍM-TĚLEM – dávající podobu a tvar tvému cítícímu vědomí sebe, druhých a světa. Je tím, co prvotně formuje tvou samotnou “DNA”.

Toto duševní tělo-vědomí je “věčné”, chceme-li ”nesmrtelné”, je tvou nikdy nezanikající věčnou vnitřní či niternou podobou, která se stále transformuje-proměňuje. V jeho jádru je samo tkanivo tvého bytí – duševní ”chromozomy” tvého unikátního ducha.

Životní filozofie a praxe vědomí je současně jógou těla či tělesnou jógou, ale nikoliv jógou zaměřenou na fyzické tělo, jeho asány a dýchání, ale je jógou vnitřně cítěného a cítícího těla, tvého věčného těla – duševního těla vědomí.

Její meditační praktiky ti umožňují znovu-objevit bohaté dimenze vědomí tvořící toto tělo – jeho cítěnou prostorovost, časovost, jeho tvar, substancialitu a jeho vrozenou senzualitu a sexualitu.

Základní snahou není jako u většiny duchovních směrů, tzv. “transcendence těla”, ale naopak jeho co nejhlubší oduševnění či “zvědomění” – tedy co nejplnější ztělesnění tvého vlastního ducha.

Základní praxe meditace není zaměřená pouze na Já, tedy na nás samé, ale také směrem k druhým, či druhému, tedy vztahová. 

Učí nás, jak plně “meditovat druhé” – a tak jim pomoci procitnout jejich vlastní těla a ztělesnit jejich nejvnitřnější duchovní Já.

Učí nás vnímat těla druhých věcí a bytostí jako smyslový obraz jejich duše. Párové meditační praktiky současně transformují tvé vlastní cítěné tělo jako celek ve smyslový orgán tvé duše – duševní tělo-vědomí schopné přímo bezprostředně vnímat-cítit duši druhého a “léčit” – zcelistvovat jeho tělo. 

Proto neformální i formální meditační praktiky nacházejí své vyjádření spíše v párové meditaci či vztahové meditaci, než jenom v individuální “sólo” meditaci nebo naopak “sólo” meditaci ve skupině.

Komentáře