Skrze vědomí tělesné prostorovosti k PROSTOROVÉMU TĚLU vědomí.

Vědomí a tělo jsou neoddělitelné. 

Tělo samé – jeho esence je samo vědomí. 

Každé tělo je ohraničeným dynamickým polem vědomím. 

My sami se prožíváme vždy jednak ryze subjektivně a současně tělesně či ve vztahu k tělu.

Někdy se prožíváme nekomfortně v jeho kůži, někdy se naopak prožíváme nekomfortně vně jeho kůže – ve vnějším sociálním či společenském prostoru.

Někdy se prožíváme jako doslova uzavření kůží svých těl, někdy naopak, že naše tělo nemá prostorové hranice.

Můžeme cítit své tělesné hranice jako otevřené a volně dýchající nebo naopak jako uzavřené, neprostupné či až necitlivé (viz “hroší kůže”) nebo naopak přecitlivělé až podrážděné.

Můžeme cítit prostory uvnitř svého těla jako plné nebo naopak prázdné atd.

Tedy ono vnitřní tělo či skutečná esence – podstata těla spočívá ve ZPŮSOBU přímého zakoušení-cítění prostorů v nitru a kolem svých subjektivně cítěných tělesných hranic či cítěného tělesného povrchu.

Proto naše skutečné tělo není ono “fyzické tělo”, jak jej nazírá medicína  – tedy ve skutečnosti náš tělesný povrch nazíraný – pozorovaný z vnějšku – “objektivně”, ale naším skutečným tělem je “z nitra” ryze subjektivně cítěné a zakoušené tělo-tělesnost jako celek .

Toto “z nitra” ryze subjektivně cítěné a zakoušené tělo-tělesnost jako celek není “tělem v prostoru”, ale proměnlivou dynamickou více či méně dýchající povrchovou hranicí mezi cítěnými prostory-poli vědomí vně a v nitru tohoto subjektivně přímo cítěného těla.

Toto prostorové tělo vědomí je neomezené hranicemi organismu (kůží) a není jenom nějakým duševním prostorem v “hlavě” nebo v nitru, kam se ponoříme při zavřených očích, ale je vším, co můžeme zakoušet v a kolem našeho “z nitra” cítěného tělesného povrchu jako celku.

Právě tento tělesný povrch jako celek nám umožňuje rozlišovat – modulovat a současně sjednocovat prostory vědomí vně a v nitru nás.

Naše těla jsou tak primárně prostorová těla vědomí, či těla tvořená prostorem či multidimenzionální prostorovostí vědomí samého.

Ztělesnění POLE cítícího vědomí

Následující kroky či vědomá “zastavení” indukovaná textovým sdělením nám mohou přinést zkušenostní pochopení a osvojení si esence životní praxe (jógy) vědomí.

Cítění tělesného povrchu jako celku.

Dej si potřebný čas být vědomím svého přímo subjektivně cítěného tělesného povrchu jako celku od vrcholu hlavy po dotyk chodidel s podlahou.

Cítění vnitřní prostorovosti tělesného povrchu jako celku

Dej si potřebný čas cítit prázdné či duté vnitřní prostory vědomí ohraničené pociťovaným povrchem hlavy, hrudi a břicha.

Ciť niternost svého těla jako spojitý prostor vědomí.

Sestupné procítění třech základních center vědomí

Pociťuj postupně tři centra vědomí ve vnitřním prostoru hlavy, hrudi, břicha (HARA), které tě vedou hlouběji a DOLŮ ve vnitřním prostoru cítěného těla.

Vycentrování vědomí a dechu v dolní části trupu (HARA)

Nech své vědomí a dech KLESNOUT do niternosti dolní části podbřišku (HARA).

Pociťuj v tomto CENTRU své TĚŽIŠTĚ (tan-tien) – jádro svého subjektivně cítěného těla-tělesného bytí jako celku.

Cítění vnější prostorovosti tělesného povrchu jako celku

Skrze či přes celý cítěný povrch těla vnímej současně neomezený prostor kolem tebe, který tě obklopuje všemi směry – vpředu, vzadu, po stranách, nad hlavou a pod tebou jako expandující prostorové pole vědomí.

Rozšíření našeho cítěného těla

Přivrať své vědomí k nejbližšímu horizontu prostoru kolem – stěnám místnosti kolem tebe a současně pociťuj svůj fyzický tělesný povrch jako stále více porézní a rozpouštějící se.

Místo toho začni okolní stěny či horizont prostoru kolem tebe pociťovat jako nové hranice svého širšího těla – těla svého prostorového smyslového vědomí.

Ztotožnění se s vnější prostorovostí těla

Tvé subjektivní cítěné tělo je tvořeno jednak vnitřním prostorem vědomí v jeho nitru a současně vnější prostorovostí vědomí, kterou cítíš kolem.

Pociťuj vnější povrch svého cítěného těla jako vnitřní povrch prostoru kolem tebe, který tě obklopuje a ztotožni se s tímto vnějším prostorovým polem vědomí. 

Cítění DOTÝKÁNÍ druhého těla

Když jsme ztotožněni s prostorem kolem nás jako prostorovým polem vědomí, můžeme cítit své vědomí, jak obklopuje nejen nás, ale i těla druhých bytostí kolem tebe.

Prostor kolem nás není prázdný – je naplněn éterem našeho smyslového vědomí.

Vědomí samé CÍTÍ, a tak se DOTÝKÁ všeho, co obklopuje. Proto můžeme nejen vidět svýma očima obličej a tělesný povrch druhých bytostí, ale můžeme jej i přímo CÍTIT a DOTÝKAT se jej přímo pomocí  svého vlastního povrchu smyslového vědomí cítěného skrze vně obklopující pole vědomí.

Cítění DÝCHÁNÍ duše druhého

Skrze cítěný povrch našeho vlastního subjektivního těla můžeme nejen vidět a cítit tělesný povrch druhé bytosti, ale můžeme také doslova DÝCHAT či VDECHOVAT jejich tělesnou niternost či “duši” – jejich duševní citové tóny a kvality jejich smyslového vědomí sebe a světa kolem nich.

Můžeme tak CÍTIT duševní niternost jejich hlavy, hrudi, prostorů dolní části trupu ve svých vlastních s nimi souznících oblastech. CÍTIT, jak jsou tyto prostory či oblasti spojené či naopak oddělené ve vědomí či do jaké míry jejich vědomí přesahuje tělesné hranice do prostoru kolem apod.

Vzájemné tělesné souznění duší

Mezi dvěma bytostmi (někdy samovolně, případně vědomým zaměřením) může dojít ke vzájemnému zahrnutí do svého širšího pole smyslového vědomí a vnitřnímu cítění výše naznačeným způsobem, a tak mohou vstoupit do vzájemné meditační rezonance, či párového meditativního SOUZNĚNÍ.

Pulzační-vlnová dynamika tělesného vědomí

Naše subjektivní cítěné tělo – lépe tělesný povrch jako celek, je prostorovou hranicí vědomí mezi vnějším a vnitřními prostory našeho smyslového vědomí. Současně je to samo vědomí a jeho smyslové kvality tvořící éter vyplňující a prostupující všemi prostory.

Vlnově-pulzační POHYBY pociťované v éteru vědomí nejsou vlnami nebo vibracemi nějakých “jemných energií”, ale VLNAMI cítícího pole vědomí samého.

Vědomým zaměřením a ztotožněním se s vnitřními prostory vědomí a s nimi spojený dostředivý (z horizontu do centra směřující) POHYB, modulujeme a zintenzivňujeme dostředivé VLNY vědomí.

Vědomým zaměřením a ztotožněním se s vnější prostorovostí přesahující naše tělesné hranice a s nimi spojený odstředivý (z centra na horizont směřující) POHYB, modulujeme a zintenzivňujeme odstředivé VLNY vědomí.

PROSTOROVOST našeho cítěného těla je tvořena pulsací těchto VLN – VLNĚNÍM prostupujícím prostorovostí vědomí.