Úvod

Životní filozofie a praxe vědomí, její praktiky (jógy) jsou neoddělitelné od našeho vnitřního „světonázoru” a přijatých přesvědčeních o skutečnosti. Ta jsou často v přímém rozporu s těmi, která získáváme v rodině,  vzdělávacích institucích, práci či „dýcháním” aktuálního civilizačního klimatu vůbec. [passster password=“základ“]

Součástí spirituálního učení a meditace je tak současně změna naší vnitřní řeči – doslova a do písmene způsobů vnímání, myšlení a cítění v souladu se skutečností jaká je. Této fázi duchovní cesty se v tradiční mystice říká „pokání”. Meditací výroků – myšlenkových struktur, které jsou vyjádřením skutečnosti vědomí – lze procitnout do skutečnosti samé, neboť tyto slovní struktury nesou přímo VĚDOMÍ a jeho poznání. Plné procítění a prožívání vědomí čteného přináší jeho pochopení v naší zkušenosti.

Každý jednotlivý výrok je tak „zhuštěným” poznáním vědomí samého v různých aspektech. Vznik těchto slovních struktur přitom vychází z aktivního provádění jógy, ve které přímému prožívání určitého vědomí nacházím odpovídající jazyková těla v podobě výroků a konceptů s VĚDOMÍM rezonujících a z něj vyvstávajících jako konkrétní prožívané zkušenosti, nikoliv jako „mentální abstrakce” „o něčem“. Prožití obsahu těchto slovních struktur (zvaných v původní TANTŘE vikalpa) vede k přímému prožívání daného vědomí (nirvikalpa samadhi).

Každý výrok čtěme nikoliv jako výrok „o něčem” pro naše rozumové “pochopení”, ale vnímejme ho jako meditaci řečeného a to tak, že jeho význam cítíme celým z nitra prožívaným tělem jako celkem a necháváme jeho sdělení znít v našem vlastním bytí se snahou stát se prožitkem daného výroku. Udržováním tohoto vědomí postupně přichází přímé uvědomění, kdy se doslova staneme žitou odpovědí – prožitkem výroků, jejich živým ztělesněním a pochopením. 

Nejde tedy jenom o náhodně sestavené výroky „o něčem”. Pokud bychom si vypůjčili analogii z oblasti hudby, tak esej psaná přímo z vědomí je jakousi kratší ucelenou hudební formou, rozvíjející určitý centrální tón – zde samotnou základní dimenzi skutečnosti, kterou je samo VĚDOMÍ.

Prvotní princip 

VĚDOMÍ není závislé na existenci jakéhokoliv subjektu, objektu, já (ega) či těla, ale je samo esenciální subjektivitou.

VĚDOMÍ není žádnou věcí, není však ani nicotou nebo prázdnotou.

VĚDOMÍ není žádným existujícím bytím, není ale ani ne-bytím. Je tím, co umožňuje jak bytí, tak nebytí všeho, co je a může být ve všech svých variantách a alternativách.

VĚDOMÍ není vlastností nebo funkčností nějakého prostorově umístitelného subjektu, já či mysli.

VĚDOMÍ není vlastností nebo funkčností nějakého prostorově umístitelného objektu jako je mozek nebo tělo.

Všechny rozpoznatelné a umístitelné subjekty (naše různá já-ega) a objekty (jimi uvědomované zakoušené zkušenosti věcí a bytosti) jsou SEBE-vyjádřením neomezeného neumístitelného “božského” POLE VĚDOMÍ.

VĚDOMÍ není příčinou ani následkem jakékoliv aktivity. VĚDOMÍ je POLEM, ze kterého naopak všechny aktivity vyvstávají.

VĚDOMÍ je ZDROJEM všech aktuálních i potenciálních zakoušených forem nejrůznějších “energií” a aktivit.

VĚDOMÍ není vlastností hmoty ani energie, VĚDOMÍ je duchovní NITERNOSTÍ veškerých podob a forem hmoty a energie. 

To, z čeho je složena skutečnost, nejsou ani atomy, ani podoba jakékoliv energie nebo její kvanta. Základní HMOTOU=MATERIÍ všeho, co je a může být je samo VĚDOMÍ a v něm spočívající vrozené potenciální KVALITY, VZORY a STRUKTURY individuálních polí vědomí, SEMENA vědomí samého, které se manifestují jako rozmanitá projevená těla věcí, bytostí a celých světů. 

Základní jednotka-částice-prvek vědomí je VĚDOM (v původní nauce TANTRY označovaný pojmem ANU). Tato jednotka vědomí je základním prvkem mnohodimenzionální skutečnosti, která se manifestuje v souladu se svými vrozenými KVALITAMI v tělech, kterých je součástí. Ať už je VĚDOM aktuálně součástí jakéhokoliv těla věci či bytosti, tak je současně přímo interaktivně propojen se všemi ostatními prvky VĚDOMÍ ve všech ostatních tělech a KOMUNIKUJE s nimi KVALITATIVNĚ REZONANČNÍM způsobem.

Jinými slovy výrok A. Einstein o hraniční rychlosti „světla” jako konečné v jeho známé rovnici „E=mc²” je v konečném důsledku NE-pravdivý a popisující výchozími přesvědčeními rámcovanou skutečně relativní skutečnost! Vědomí v každém svém bodě a okamžiku KOMUNIKUJE a je SPOJENÉ se všemi body neomezeného POLE vědomí, ať se nacházejí kdekoliv a jsou součást jakýchkoliv těl věcí, bytostí či skutečností.

 

PROŽÍVÁNÍ VĚDOMÍ 

Neexistuje vnímání samo o sobě, ale vždy je výhradně přítomno VĚDOMÍ vnímání, které ale není procesem vnímání, ale vědomím prostým všech procesů v něm probíhajících.

Neexistují myšlenky samy o sobě, ale vždy je výhradně přítomno VĚDOMÍ myšlenky, které ale není myšlenkou, ale vědomím prostým všech myšlenek.

Neexistují emoce samy o sobě, ale vždy je výhradně přítomno VĚDOMÍ emocí, které ale není emocí, ale vědomím prostým všech emocí.

Neexistují vjemy, potřeby, žádosti, impulsy, nemoci, konflikty ani obtíže samy o sobě, ale vždy výhradně VĚDOMÍ vjemu, potřeby, žádosti, impulsu, nemoci, konfliktu nebo obtíže, které je prosté jakýchkoliv vjemů, potřeb, žádostí, impulsů, nemocí, konfliktů či obtíží.

Proto VĚDOMÍ jako vědomé prožívání-zakoušení je pravým POZNÁNÍM a pravým BYTÍM nás samých i věcí uvědomovaných.

VĚDOMÍ-prožívání nás osvobozuje od ztotožňování se s jakýmkoliv prvkem naší zkušenosti či fixním pocitem sebe – já (ego).

VĚDOMÍ prožívání sebe, druhých i světa nás osvobozuje od způsobů, jakými prožíváme sebe (ego), druhé i svět.

VĚDOMÍ (MUŽ) a PROŽÍVÁNÍ (ŽENA) jsou různé, ale neoddělitelné aspekty skutečnosti – vědomého prožívání (MU(Ž)ENA), v tradiční nauce TANTRY (ŠIVA-ŠAKTI).

VĚDOMÍ je v naší zkušenosti udržováno POZORNOSTÍ, věnovanou nejen věcem uvědomovaným a zakoušeným, ale i samotnému VĚDOMÍ tohoto prožívání.

VĚDOMÍ všeho, co prožíváme, nám umožňuje vědomě se ztotožnit s prožívanými zkušenostmi, avšak bez pohlcení v nich.

VĚDOMÍ rozšiřuje hranice identity ega, umožňuje nám ztotožnit se vědomě, avšak bez pohlcení, se všemi a se vším, co zakoušíme, a takto i nechat vědomě proměnit zkušenost nás samých.

VĚDOMÍ naší proměnlivé zkušenosti sebe sama nám umožňuje prožívat naši identitu jako proměnlivou a nikoliv jako fixní.

Rozšiřující se VĚDOMÍ našeho prožívání jako celku nám umožňuje neomezené rozšíření vědomé identity, zatímco nás současně chrání před pohlcením a uvíznutím ve fixních ztotožněních ega a jeho omezujících zkušenostech.

Rozšířením našeho smyslového vnímání a jeho přímého tělesného sebe-prožívání rozšiřujeme “své” VĚDOMÍ (nikoliv ve smyslu “nám” – nějakému “já” patřícímu, kterým jsme, ve kterém spočíváme a z kterého si jsme vědomi všeho ostatního. 

 

VĚDOMÍ je PROSTOR

VĚDOMÍ je věčně se rozšiřujícím PROSTOREM, bezednou HLUBINOU i nebeskou VÝŠINOU. PROSTOROVOST je jeho základní KVALITA.

VĚDOMÍ prostoru je PROSTOREM VĚDOMÍ.

VĚDOMÍ je KRÁLOVSTVÍM BOŽÍM, které je vně nás, v našem nitru, v nitru všech těl, věcí a bytostí i v prostoru mezi nimi.

VĚDOMÍ nás spojuje se vším, co je a může být – se všemi bytostmi a druhy vědomí – podobně jako prostor spojuje vše v něm obsažené a přece je od všeho rozlišený. 

 

VĚDOMÍ je SVĚTLO

VĚDOMÍ je prvotním SVĚTLEM, ze kterého všechny aktuálně prožívané zkušenosti vyvstávají na světlo svého bytí ze TMY svého možného potenciálu.

VĚDOMÍ je SVĚTLEM, jež oživuje všechny bytosti a zpřítomňuje je v jejich bytí z temnoty neomezené potenciality.

 

VĚDOMÍ je DECH

VĚDOMÍ je „atmosférický éter“.

VĚDOMÍ, podobně jako vzduch, může být dýcháno.

VĚDOMÍ, podobně jako vzduch, proudí mezi niterností těl všech věcí a lidí, jakož i kolem nich.

VĚDOMÍ je neviditelný dech (spirit/pneuma/prána), jímž dýcháme námi prožívanou smyslovou zkušenost všeho i všech kolem nás.

VĚDOMÍ našeho celotělesně pociťovaného dýchání je jógou, která nám umožňuje VDECHOVAT (in-spirare) vědomí všeho, co zakoušíme prostřednictvím smyslů a nechat se jím „inspirovat, povzbudit či nadchnout“ ve svém nitru.

VĚDOMÍ, plné své in-spirace, oživuje svým životním VÝDECHEM (psyché) naše tělo, doslova do něj vdechuje duši se svými nejrůznějšími duševními kvalitami.

VĚDOMÍ nám umožňuje oživit a produchovnit naše těla i těla druhých duchovními kvalitami duše a plně je ztělesnit a nechat se jimi proměnit.

VĚDOMÍ nám umožňuje pociťovat duševní kvality ztělesňované druhými a tělesným způsobem cítit jejich duši v našem těle.

VĚDOMÍ nám umožňuje ztělesňovat duchovní kvality naší vlastní duše a vyjadřovat je tak ryze tělesným způsobem.

VĚDOMÍ je POTENCE

VĚDOMÍ je primárně VĚDOMÍM MOŽNÉHO-POTENCIÁLU, transcendujícím všechny aktuální skutečnosti a manifestované vesmíry.

VĚDOMÍ je stále těhotnou plností MOŽNÉHO-POTENCIÁLU, který je MATKOU všeho, co je a může být.

VĚDOMÍ je nevyčerpatelným ZDROJEM TVARUJÍCÍCH SE (IN-FORMUJÍCÍCH) možností-potenciálů všech forem a struktur ve všech jejich variantách. 

VĚDOMÍ MOŽNÉHO-POTENCIÁLU je nevyčerpatelným polem POTENCIÁLNÍCH STRUKTUR a KVALIT vědomí – je ZDROJEM veškerých bytostí a těl, které mohou existovat.

VĚDOMÍ tak samo sebe tvaruje do nesčetných rozmanitých nekonečných podob ve formě unikátních individuálních strukturovaných POLÍ. Tyto STRUKTURY či VZORY polí vědomí jsou esencí rozmanitých tělesných tvarů a individualizovaných druhů vědomí, jejich vnímání a zkušenostních světů.

 

VĚDOMÍ je TĚLO

VĚDOMÍ je POLE BYTÍ.

VĚDOMÍ je TĚLO a IDENTITA – naše tělesné totožnostní pole.

VĚDOMÍ je ohraničené i neohraničené, tělesné i netělesné.

VĚDOMÍ je neomezenou niterností neboli duší v každém ohraničeném těle.

VĚDOMÍ těla je POLE VĚDOMÍ = TĚLO VĚDOMÍ.

Vědomé dosažení VĚDOMÍ a trvalé spočívání v něm – tedy BYTÍ VĚDOMÍM samým – je tím, co lze vyjádřit „mystickými” slovy jako „osvícení“, „poznání Sebe”, „duchovní osvobození”, apod.

 

DYNAMIKA VĚDOMÍ 

VĚDOMÍ není statickým „bytím”, ale stále se DYNAMICKY vyjadřující nejvyšší skutečnosti – POHYBEM (v tantře zvaná Anuttara Prakrija). 

VĚDOMÍ se rozšiřuje i stahuje, otevírá i uzavírá, ohraničuje i odhaluje.

VĚDOMÍ vyzařuje vně z centra na horizont a současně z okraje horizontu do nitra, osvěcuje-září a současně pohlcuje-vzařuje.

VĚDOMÍ hřeje i chladí, přibližuje i vzdaluje, zrychluje i zpomaluje.

VĚDOMÍ se krystalizuje i rozpouští, tuhne i sublimuje.

VĚDOMÍ má charakter spojitých vln (urmi) i oddělených částic (anu), které svou ŘEČÍ tvaruje ze sebe sama a jež utvářejí těla všech věcí a bytostí a jejich světů.

VĚDOMÍ pulsuje v nekonečných variantách harmonických rytmů v každém bodě. 

KVALITY VĚDOMÍ

VĚDOMÍ má své vrozené a v něm samém spočívající duševní kvality, které nejsou duševními kvalitami, jež si pouze uvědomujeme, ale jsou samotným vědomím duševních kvalit.

VĚDOMÍ má své vlastní vrozené v sobě obsahující SMYSLOVÉ a TĚLESNÉ KVALITY – vlastní pociťovanou PROSTOROVOST a SUBSTANCIALITU, POHYBLIVOST a TVAROVOST, BARVITOST, TÍŽI a HUSTOTU, STRUKTURU, TONALITU a TEXTURU.

VĚDOMÍ smyslových barevných kvalit nám umožňuje jejich zakoušení jako projev sensuálních barev duše – jako pociťované zabarvení samotného VĚDOMÍ.

VĚDOMÍ smyslových zvukových kvalit nám umožňuje jejich zakoušení jako projev sensuálních tónů duše – jako pociťované tonality samotného VĚDOMÍ.

VĚDOMÍ je vždy zabarveno jistou náladou, nesoucí svou vlastní pociťovanou centrální barvu a tón.

VĚDOMÍ zní svým vlastním základním-centrálním tónem (dhvani).

VĚDOMÍ je MUZIKA(HUDBA), složená z nekonečných harmonických struktur tohoto centrálního TÓNU vědomí.

VĚDOMÍ smyslových kvalit světla nám umožňuje zakoušet je jako kvality duchovního světla – světla vědomí. 

VĚDOMÍ má nekonečné množství barev a tónů.

VĚDOMÍ samé nemá centrum, ale je neomezeným POLEM s nekonečně různými centry.

VĚDOMÍ je prosté času – je nekonečnou PROSTOROVOU PŘÍTOMNOSTÍ všech časů.

VĚDOMÍ je LÁSKOU překypující pulzující SRDCE všeho co je a může být.

VĚDOMÍ je ničím nepodmíněné BLAHO-RADOST.

VĚDOMÍ je skutečná SVOBODA.

VĚDOMÍ je UČITEL.

 

Jak BÝT VĚDOMÍM?

Spočinutí v samotném vědomí začíná u vědomého celotělesného prožívání smyslového vnímání světa, věcí a bytostí v něm i vlastní duševní aktivity, myšlenek a emocí.

VĚDOMÍ našeho tělesného prožívání sebe, věcí, druhých lidí a světa nás osvobozuje od tělesného ztotožňování se s aspekty nás samých, druhých lidí, světa a věcí v něm.

VĚDOMÍ našeho tělesného prožívání myšlenek a emocí nás osvobozuje od ztotožňování se s myšlenkami a emocemi.

VĚDOMÍ našeho tělesného sebeprožívání nás činí citlivějšími k tělesnému prožívání druhých bytostí.

Intenzita VĚDOMÍ tělesného prožívání sebe, druhých a světa je přímo úměrná intenzitě VĚDOMÍ našeho prožívaného těla jako celku.

VĚDOMÍ našeho prožívaného těla jako celku je jedinou cestou k vědomí našeho zkušenostního já jako celku – naší „duše“ – tedy VĚDOMÍ jako prožívajícího Já, kterým jsme.

Jsme natolik vědomím svého já jako celku, nakolik jsme vědomím svého těla jako celku.

VĚDOMÍ rozšířené a zahrnující všechny části pociťovaného těla probouzí zkušenost „duchovního těla” duše – těla vědomí.

VĚDOMÍ našeho prožívaného těla jako celku nám umožňuje jeho zakoušení jako intuitivního smyslového orgánu naší duše-cítícího vědomí, jež je zdrojem neomezeného potenciálu vnitřních schopností. 

(((OM)))

[/passster]