Jak vejdeme do království božího jako děti?
Ježíš: “Když uděláte dva jedním a když uděláte vnitřní jako vnější a vnější jako vnitřní, a to, co je nahoře jako to, co je dole a když uděláte to, co je mužské a to co je ženské, jedním jediným, takže mužské nebude mužské a ženské nebude ženským, pak vejdete do království božího.”
22. verš Tomášova evangelia
Božské vědomí je v tantře chápáno nejen jako samo “ryzí” VĚDOMÍ, označované v této nauce jako Šiva, ale i jako od něj neoddělitelná “ryzí” MOC (Šakti) – autonomní svobodná moc či síla BÝT, vyvstávající z nevyčerpatelných možností a potenciálů spočívajících v samotném ryzím vědomí (Šiva). Bůh tedy není nějaké statické vědomí či bytí, ale primárně živý a žitý vztah vědomí moci (Muže-Šivy) a moci vědomí (Ženy-Šakti). Proto Bůh, kterým je samo vědomí, není ani “mužský”, ani “ženský”, ale je božským spojením či sou-loží (maithuna) vědomí (Muže/Šivy) a moci být (Ženy/Šakti). Proto se v tantře/józe vědomí označuje Šiva-Šakti. Vědomí a jeho moc být tvoří doslova a do písmene dvě od sebe neoddělitelné, byť současně různé, strany jedné mince – pole božského vědomí.
Šiva neboli Muž je nekonečným SVĚTLEM a neomezeným PROSTOREM vědomí.
Šakti neboli Žena je “temnou” “dělohou” moci-síly být, doslova a do písmene živou TMOU potenciálního ne-bytí, ze které všechny podoby bytí věcí a bytostí jsou věčně “rozeny” na SVĚTLO a do PROSTORU vědomí, v kterém se zpřítomňují.
Metafyzická mužnost, či maskulinita, je spojena s klidným neomezeným vědomím možného (odtud původ slova muž – od může), ve kterém všechny možnosti a potenciality k dění – bytí a veškeré stvořené formy bytí (rodiny šakti-dcery) – jsou odhalované ve svém vlastním svobodném sebe-zpřítomňování a sebe-ztělesňování, tedy ve své unikátní, svobodné “ženskosti”.
Mužnost je dárcem a poskytovatelem svobodného sebe-bytí, dárcem prostoru pro to, aby věci mohly samostatně v souladu se svou unikátní osobitostí být. Mužnost poskytuje “ochranný” prostor či pole pro samostatné akce vyvstávající z vůle a síly být, ženskosti. Metafyzická mužnost je zejména pevný a shromažďující klid vědomí jako takového.
Metafyzická ženskost, či feminita, je naopak spojena se silou samostatně být a nekonečnými aktivitami a možnostmi vědomí, projevující se skrze těla. Ženskost tvoří zpřítomňování a ztělesňování všech těl věcí a bytostí a všechny jejich svobodné aktivity. Muž je VĚDOMÍ jako takové a Žena jeho TĚLO – tělo vědomí.
Nelze si nevšimnout, že běžně naopak sílu a akci chápeme v našem duševním klimatu jako typické mužné charakteristiky a naopak ochranný a “pasivní” klidový přístup chápeme jako ženské charakteristiky. Viz všechny “západní” monoteistická náboženství (židovství, křesťanství i islám), zde je moc a síla spojena s mužstvím, a ženský aspekt je často zcela potlačen, tedy přesně opačně, než ve skutečnosti vychází z naší skutečné spirituální podstaty. Je opravdu závažnou otázkou, jak tyto dogmatické systémy víry a přesvědčení modelují člověka, který je přijímá za své. Jedním slovem jdou proti lidské přirozenosti. Stejné současně platí i pro tzv. “gender studie” propagované dnes různými “lepšolidmi”.
V praktické rovině je naším mužstvím samo vědomí, kterým jsme, a naše ženství je jeho tělem s jeho nesčetnými dimenzemi a úrovněmi vědomí. Fyzické tělo a jeho svět je pak vnější tváří našeho podstatně “hermafroditního” těla-vědomí. Obnovení harmonického spojení mužských a ženských kvalit našeho bytí v naší zkušenosti se v mystice nazývá “mystická svatba” či mystérium “svatební komnaty”. V tantrické terminologii jde o maithunu, obnovení posvátného spojení Šiva-Šakti v lidském ztělesnění.